Úvaha
Jak zrnko písku utopené na dně mořském
mezi miliony ostatních ztroskotanců
se ocitá hloubka duše lidské.
Jak v chapadlech chobotnice
v objetí
v úzkou sevřenost,k zalknutí.
I tak maličká je síla obrany,tak zoufalá
naděje v tom prostoru ohraničeném
nekonečným lidským nedorozuměním.
Je tu východisko?
Sice spousta možností,jež jedna druhé
podobná,člověčí jednoduchostí...
Na válku bez výhry?
A znovu a znovu polyká oběti
Ty ztracené,zmařené životy!
Propast má hluboké dno
které spatří oko lidské
až udeří hodina katů
pak otevře svou ohyzdnou tlamu
spolyká všechny poslední naděje
a pak uzavře pevně
sic by se daly do oběhu
srdce naše,které znají něhu
zahynou!