Dešti
Poslouchej déšť!
Jak chladí koruny stromů,
šumí,kapky stékající ze střech domů
na těle hladí,na římsách cinkají...
Poslouchej déšť!
do nitra vlhka běž
nahé tělo mokré
s přírodou sladěné.
Stojím tu taková
jak ona mě stvořila
Kap,kap,stékají kapky deště z nebe dolů
kap,kap,je noc a jen hvězdy,měsíc - jsme vzhůru.
Uplakané nebe
Uplakaná tvář
Jsem tak krásná - pro Tebe!
Tma je věčný lhář!
A tak zahalím se jen nocí
deště krůpějemi
povznesena touto emocí
končím až za branami,
které "tabu" nemají
a hladí všude
nádherně si se mnou pohrají,
až zítřek nejvzdálenějším bude...